Asi tak před deseti lety se musela konat u ředitele Dopravního podniku Hl. města Prahy zvláštní porada. Záznam z porady bohužel není k dispozici, takže nezbývá než dedukovat, rekonstruovat a trochu i fabulovat.
– Nemohu souhlasit s hlášením „Vystupujte napravo“, protože z něj není jasné, kde je pravo. Cestující stojí a sedí otočení tváří různými směry a každý má pravo jinde.
– My jsme si byli vědomi tohoto úskalí, ale předpokládali jsme, že každý cestující, ať je otočen kamkoli, dobře ví, kterým směrem vlak jede. Při hlášení si v duchu představí směr jízdy a hlášení mu tedy dává smysl.
– Ani náhodou. Cestující si především představí, kterým směrem se vystupuje normálně, a z toho by hlášení mělo vycházet. Čili „Vystupujte na opačnou stranu“.
– Souhlasím, nebo stručněji: „Vystupujte opačně“.
– A co když někdo to pochopí tak, že má couvat, utrpí úraz a my budeme platit, protože to zavinilo naše hlášení?
– Nesmysly. Navrhuji „Kdo stojí ve směru jízdy vlaku, vystupuje napravo“.
– To se teda povedlo! A co ostatní, ti vystoupit nesmí?
– Prosím, nehádejme se! Stačí malé upřesnění a problém bude vyřešen. „Vystupujte na opačnou stranu, než se obvykle vystupuje“.
Několik hlasů současně:
– Néééé! /A co cizinci … /Taková babička z … /kteří se naučili trochu česky… /když neví, kam se obvykle vystupuje… /z venkova to nemusí vědět … /děláte z cestujících idioty… / nad dveřmi „Místo obvyklého výstupu…“ … /Ne opačnou, ale protější… / „Stoupnete-li si ve směru jízdy...“ … /… rozkazovací … / … spíš podmiňovací: „Kdyby jste stáli ve...“ / … Kdybyste chodil do školy a ne za školu…
Ředitel:
– Klid prosím! Jsou tu zatím dva návrhy. Jeden odvozuje směr výstupu od dveří obvyklého směru výstupu, druhý od směru jízdy vlaku. Pojďme hlasovat, od čeho se má odvíjet určení směru… kdo je pro dveře? … Kdo je pro směr vlaku? … Tak je to sedm ku šesti pro směr jízdy vlaku.
Toto byl zřejmě klíčový moment schůze. Dalších 50 minut diskuse můžeme přeskočit, protože se v nich nic nevyřešilo a návrhy i argumenty se převážně opakovaly. Podívejme se tedy až na úplný závěr schůze.
– Já vím, že se vám to všem nelíbí, ale uvažujme čistě funkčně, jakou informaci dostane cestující a jak ji pochopí. První část bude „Vystupujte vpravo“. To je stručně a jasně řečeno, kudy se vystupuje a 95 % cestujících to pochopí správně. Ale pro ty váhavé nebo šťouravé tu bude upřesnění, k čemu se vztahuje výraz „vpravo“.
– Pak by to mělo znít „vpravo ke směru jízdy“.
Sekretářka odnášející šálky:
– Můžu se teda taky zapojit? Nemělo by to být „vpravo od směru jízdy“?
– Nemůžete. Nejste členkou vedení.
– Ale ona má …
– Dost, hlasujeme. Kdo je pro „Vystupujte vpravo ve směru jízdy“? … tak to je jasná většina.
* * *
Asi o pět let později se musela konat další porada, možná v částečně obměněné sestavě.
– Máme tu už docela slušnou hromadu dopisů od cestujících, že hlášení je nelogické. Já s tím souhlasím. Nelze vystoupit vpravo a současně ve směru jízdy. Ostatně ve směru jízdy znamená projít vlakem až k řidiči a tam vystopit předním oknem na koleje, tak tomu rozumím já.
– Já zase, nechci se nikoho dotknout, nerozumím, jak někdo může uvažovat o vystupování ve směru jízdy, když hlášení jasně říká „vpravo ve směru jízdy“. Ne „ve směru jízdy“.
– No právě, proto já navrhuju, aby se předešlo dvojsmyslům, nahrát hlášení znovu a zkrátit co nejvíc mezeru mezi „vpravo“ a „ve směru“. Aby bylo jasné, že se to nemá odtrhovat, ale chápat jako celek. „Vystupujte … vpravo-ve-směru … jízdy“.
– Naopak, lepší bude, když hlasatelka zdůrazní „vpravo“ a po něm udělá výraznější pauzu. Tak každému nejdřív dojde hlavní informace – že to má být vpravo – a pak už následuje jen upřesnění… „Vystupujte vpravo ... (počítám v duchu dva tři čtyři) … ve směru jízdy!“ Chápete?
Ostatní si to zkoušeli vyslovit.
– „Vpravo, …. ve směru jízdy“.
Sekretářka přinášející šálky:
– A nestačilo by „vpravo od směru jízdy“?
– Jessiko vy patříte do es em tý? (Senior Management Team – porada vyššího managementu) Ne. Tak nerušte. Budeme hlasovat. Máme tu dva návrhy, zkrátit mezeru a prodloužit mezeru. Kdo je pro kratší mezeru? … pro delší mezeru? … Zvítězila delší mezera.
A tak je to dodnes.
Vystupujte vpravo, …………… (pozor, teď to příjde!) …. ve směru jízdy!
* * *