Dávková televize zatím není ve vývoji. Možná, že o ní někdo už přemýší, ale v tisku se zatím nic neobjevilo. Proč si tedy myslím, že bude vynalezena a objeví se už za pouhých osm let?
Technický rozvoj zdvojnásobuje výkon elektronických zařízení zhruba každý rok a půl. Platí to pro výpočetní výkon procesorů (čipů) stejně jako pro paměťová média. Nyní je v ohnisku pozornosti paměť typu flash, která nemá pohyblivé části jako hard disk, je tedy nesrovnatelně méně poruchová a v současnosti svou kapacitou dohání hard disky. Dnes jsou k dostání na pultech obchodů poměrně levné přehrávače MP3 s pamětí typu flash o kapacitě 2 GB či 4 GB, ale špičkové přístroje už disponují 16 GB, což je zhruba šestnáct celovečerních filmů. Do šesti let nejspíš budou v televizorech flash paměti o kapacitě 512 GB, což je víc, než kolik kdy bude nějaký divák potřebovat.
Druhý klíčový článek v této revoluci je kapacita přenosu. Nedávno se podařilo přejít z analogového vysílání na digitální. Tok dat je dostatečný, jak „vzduchem“, tak kabelem, jakož i „vesmírem“ ze satelitu, aby dopravil do domácností deset, dvacet i více současně běžících pořadů. Ve stádiu zavádění je (u nás) vysílání televize s vysokým rozlišením HD-TV, které je na datový tok asi pětkrát náročnější než klasická televize. Lze očekávat, že vysílací a přenášecí technika bude schopna za šest let přenášet datové toky třicetkrát větší než dnes. K tomu je třeba přičíst nově vyvinuté metody komprese dat. To by znamenalo možnost přenést na dálku půlhodinový pořad ve vysokém rozlišení za jednu minutu. Například zprávy, včetně sportu a počasí. Celovečerní film za tři minuty. Takže bude možné třeba někdy v průběhu dne vyslat do flash pamětí televizorů 10 hodin pořadů za 20 minut. Bude možné několikrát během dne a večera poslat nové, čerstvé vydání zpráv, v krátké, zhuštěné dávce.
Způsob sledování televizních pořadů se pro diváka změní naprosto radikálně – ve svého druhu obdobu listování časopisem. Na obrazovce po zapnutí uvidí přehled titulů, s obrázky, a bude si moci pouštět ukázky (klipy) z jednotlivých položek, upoutávky na jednotlivé pořady a kdykoli se rozhodnout pro některý z nich a pustit si jej od začátku.
Zprávy budou tak trochu připomínat čtení novin. Titulky – zde multimediální titulky – budou mít podobu krátkých obrazových klipů se slovním komentářem v délce jedné věty a s několika slovy napsanými na obrazovce. Bude možné přecházet k dalšímu titulku pomocí dálkového ovladače, nebo zvolit automatickou přehlídku (clip show). Kdykoli v průběhu přehledu titulků bude divák moci zvolit, kterou zprávu chce vidět v plném rozsahu. K některým zprávám mohou být připojeny podrobnější přílohy, pro zájemce. Tak z bloku zpráv uloženého v paměti každý divák shlédne svůj individualizovaný výběr (ostatně i každý čtenář si odnese z přečtených novin jiný soubor informací).
Redakce zpráv ovšem nikdy nespí. Nové zprávy přicházejí z celého světa a zpracovávají se do první, stručné podoby, pak do podrobnější, více zpracované a vybavené verze. Redakce kdykoli usoudí, že má něco nového, co by mohlo diváky zajímat hned. Nechá vyslat novou zrychlenou a komprimovanou dávku do domácností. Třeba jen jednu nebo dvě nové zprávy. Nebo celé nové vydání televizních zpráv. V rohu obrazovky se divákovi objeví blikající značka, že jsou tu čestvé zprávy. „Obyčejné“ zprávy. „Závažné“ zprávy. „Velmi závažné“ zprávy. A divák si je bude moci pustit takřka hned po jejich odvysílání. A pak se vrátit ke sledování soutěže nebo filmu.
A co přímé přenosy, ze sportu, tiskových konferencí, právě probíhajících událostí? Žádný problém. Přímý přenos lze vysílat a nahrávat do paměti televizoru nezrychleně, takže divák jej bude moci ihned přehrávat z paměti se zpožděním řekněme jedné sekundy.
No a po zprávách už se uvelebí v křesle a bude chvíli sledovat třeba magazín zajímavostí. Opět, ne všechno ho bude bavit, tak bude přeskakovat, stejně jako v časopise. Titulek, obrázek, první věta moderátora – klik – skok na další zajímavost. Po zajímavostech se podívá na několik klíčových momentů ze sportu – několik pěkných gólů, jeden atletický rekord, anebo přepne na zajímavosti z vědy a techniky a shlédne jednu krátkou reportáž o klonování mamuta. Dejme tomu, že teď příjde nálada na film. Menu na obrazovce nabídne výběr filmů uložených v paměti. Červeně jsou označené filmy nově nahrané od posledního posezení u televize. Modře ty, které už viděl. Zeleně ty, na které se minule začal dívat, ale nedodíval. Ty mají samozřejmě záložky. Nebudou se plést filmy, které viděl jeden člen rodiny s těmi, co viděli jiní členové? Jistěže ne, dálkový ovladač je rozezná podle otisku palce.
Co to bude znamenat pro televizní společnosti? Především zánik "programů" neboli "kanálů". Divák si nebude přepínat mezi "programy", ale vybírat z paměti pořady od různých televizních společností. Všechny televizní společnosti budou využívat jednoho technického operátora k vysílání a ukládání svých pořadů do pamětí televizorů. Samozřejmě, budou označovat své pořady svou firmou – svým logem – a budou soutěžit o sledovanost. Budou také hledat nové žánry, nové typy pořadů.
Dále se radikálně změní uplatnění reklamy v televizi. Samozřejmě už nebude možné, aby film byl proložen čtyřmi desetiminutovými bloky reklamy jako dnes – diváci by stejně reklamu přeskočili. Nastoupí nový koncept. Reklamy budou mít dvě podoby – klasický půlminutový filmový spot a statický banner zobrazený na obrazovce při běžícím pořadu (podobně jako na internetu). Obě formy reklamy budou obsahovat zakódované "body" neboli "kredity". Software v televizoru bude vyhodnocovat, kolik bodů nasbíral divák sledováním reklamy – zda shlédl reklamní spot celý, nebo jej v půlce přeskočil, zda nechal banner na obrazovce bez povšimnutí, nebo na něj aktivně kliknul. Systém umožní divákovi volbu – buď více kreditů nebo méně obtěžování reklamou. Při vyšším čerpání kreditů dostane slevu na licenčním poplatku nebo jiná lákadla – třeba kód k zakódovaným pořadům.
Body neboli kredity se budou ze všech televizorů zpětnou vazbou načítat ve vysílacím zařízení. Od sledovanosti reklamy se bude odvíjet cena pro zadavatele reklamy a tím i příjem televizní společnosti, která pořad připravila. Odtud bude pramenit tlak na atraktivnost komerčních pořadů, ale také na atraktivnost a kvalitu samotných reklamních spotů. Tvůrci reklam nebudou moci jako dnes spoléhat na to, že divákovi nezbývá než reklamu shlédnout tak, jak je. Stupidní spot nenasbírá dost kreditů. Diváci budou sbírat kredity za reklamu, ale ne jakoukoli; budou si vybírat spoty, které jsou příjemné na pohled, neokoukané, a které neurážejí jejich inteligenci, a naopak budou přeskakovat spoty rušivé, agresívní, nezajímavé. Mezi tvůrci spotů nastane tvrdý konkurenční boj. Tvůrci se špičkovými nápady budou za hvězdy.
Televizní společnosti se zásadním způsobem přeorientují na novou strukturu specializace. Neuplatní se zřejmě více než dvě zpravodajské redakce (nejspíš jedna „lidovější“ a jedna „serioznější“). Jedna nebo dvě společnosti se budou zabývat jen nákupem filmů a seriálů. Jedna společnost se možná bude věnovat jen přímým přenosům. Další společnosti se budou specializovat na nákup nebo na vlastní tvorbou pořadů (mimo filmy a zpravodajství). Půjde o pestrou paletu žánrů od sitkomů a soutěží přes regionální zpravodajství a reportáže až po přírodovědné a výukové pořady. Jejich příjmy poplynou jak z kreditů za reklamy, tak z adresných dotací na konkrétní vzdělávací či kulturní pořady.
A kdy že to bude? Technické prostředky budou k dispozici do šesti let, dva roky bude ještě trvat vývoj, takže zhruba za osm let. Nevěříte?
Kdo v roce 1992 věřil, že prvňáčci budou do školy v roce 2002 nosit v kapse mobilní telefony?
No vidíte…