„Česko zachvátila inflace! Míra inflace je 7 %!“ Zhruba tohle hlásají titulky ekonomických rubrik od začátku letošního roku. Proto mě potěšil dnešní titulek „Strašák globální inflace už nikoho neděsí“ (11.11.2008 Jan Čermák, ČSOB. Aktuálně.cz – Finance). Konečně někdo řekl, že tu vlastně žádnou inflaci nemáme.
Ukazatelů inflace je řada, ale nejznámější a nejpoužívanější jsou dva – a o těch tady bude řeč. Jde o index spotřebitelských cen (consumer price index) oproti předchozímu měsíci a totéž oproti stejnému měsíci předchozího roku. Co měří? Vzestup cenové hladiny za měsíc a za 12 měsíců.
Cenovou hladinu – těžko uchopitelný fenomén – pochopitelně nahrazuje její zjednodušený reprezentant: spotřební koš (též statistický koš), což je soubor několika tisíc výrobků a služeb, přesně definovaných, v určitých zafixovaných poměrech. (V tom koši je třeba máslo a automobil, ale ne 1 máslo a 1 automobil, nýbrž v takovém poměru, zhruba v jakém se podílejí na spotřebních výdajích v dané zemi, dejme tomu 1,5 kg másla a 0,03 kusu auta Škoda Fabia.) Každý měsíc pracovníci a spolupracovníci statistického úřadu obejdou prodejny a zaznamenají ceny. Ty se pak, po příslušném zprůměrování, použijí k výpočtu celkové ceny statistického koše. Cena koše stanovená za měsíc říjen se porovná s cenou téhož koše za září. Dejme tomu, že je vyšší o 0,2 procenta. Pak se porovná s cenou téhož koše za říjen roku 2007. Dejme tomu, že je vyšší o 3,1 procenta. To znamená, že cenová hladina se v tomto příkladu zvedla za posledních 12 měsíců o 3,1 procenta a z toho za poslední měsíc o 0,2 procenta.
Měsíc za měsícem, dostáváme údaj, jak roste naše cenová hladina za poslední měsíc. Měsíční údaje si můžeme představit jako schůdky. Schůdky stoupají, ale nejsou stejně vysoké, někdy nižší, jindy vyšší, a někdy dokonce nulové výšky, tedy rovinka, plošinka, kdy cenová hladina nestoupla; ale také se stává, že některý měsíc cenová hladina klesne, pak schůdek jde dolů, sestupujeme po schodišti, i když o kousek dále už zase budou schůdky stoupat.
Roční inflaci (přesněji za posledních 12 měsíců) si můžeme představit jako ohlédnutí o 12 schůdků dozadu. O kolik jsme výš, než leží dvanáctý schůdek za námi? A – doveďme obrazný výklad k dokonalosti – abychom nemuseli při každém ohlédnutí odpočítávat dvanáct schodů, poslouží nám provázek s uzlem na konci, který leží na dvanáctém schodu za námi a který se každý měsíc posouvá o jeden schod dále, takže je stále dvanáct schodů za námi.
To je celkem dobrá míra inflace, dokud cenová hladina více méně pravidelně stoupá. Ale když je pohyb nepravidelný, tento ukazatel nám předvede své slabé stránky. V naší ilustraci s provázkem si představme, že cenová hladina šest měsíců rostla (celkem o pět procent) a dalších šest měsíců stagnovala. Stoupali jsme po schodech vzhůru, ale posledních šest měsíců jdeme po rovině. Přesto uzel na konci provázku leží o pět procent níž, než dnes stojíme. Provázek nám ukazuje, že je inflace pětiprocentní, ale my víme, že už půl roku je nulová. V čem je chyba? Ukazatel příliš „podléhá“ minulosti, ukazuje, „co bylo“, ale nás zajímá, „co je“. Rozhodně to není ukazatel aktuální inflace. Je to spíš shrnutí minulého vývoje, rekapitulace minulých událostí, ne popis současné ekonomické situace.
Po tomto vysvětlení se podívejme na vývoj inflace v Česku od ledna 2007 do října 2008. V tabulce jsou údaje po jednotlivých měsících, znamenající pohyb cenové hladiny v procentech oproti předchozímu měsíci (pramen: Česká národní banka, www.cnb.cz).
měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.
2007: 1,0 0,3 0,3 0,7 0,4 0,3 0,4 0,3 -0,3 0,6 0,9 0,5
2008: 3,0 0,3 -0,1 0,4 0,5 0,2 0,5 -0,1 -0,2 0,0
Vidíme, že za toto období došlo čtyřikrát dokonce k poklesu cenové hladiny (v září 2007, v březnu, srpnu a září 2008). Minulý měsíc – říjen 2008 – vykázala nulový pohyb. Všimněte si nejnovějšího vývoje za srpen až říjen 2008: dvakrát pokles a jednou stagnace cenové hladiny. Tři měsíce bez inflace! To o něčem svědčí. V ekonomice není nabytečná poptávka, která by táhla cenovou hladinu vzhůru.
A přesto ekonomové neváhají hovořit o vysoké inflaci, v televizi i v novinách, stejně jako v oficiálních zprávách. Abych odcitoval alespoň jedno vyjádření:www.cnb.cz: Komentář ČNB ke zveřejněným údajům o vývoji inflace v říjnu 2008 (10. 11. 2008)
„Podle dnes zveřejněných údajů dosáhla meziroční inflace v říjnu 2008 hodnoty 6 %, což je o 0,6 procentního bodu méně než v září. Inflace se přesto stále nachází významně nad horním okrajem tolerančního pásma, které si kolem svého 3% cíle stanovila ČNB.“
Páni! Inflace je „6 procent“! To je na dnešní poměry nepříjemně vysoká inflace, že? Inflace se stále nachází „významně nad“ horním okrajem tolerančního pásma kolem 3 %. No ale jak to, když už čtvrt roku je nulová?
Celé nedorozumění je v použití přítomného času místo minulého: „inflace se stále nachází…“ (!) místo „inflace za minulých 12 měsíců dosáhla hodnoty“ atd. Ekonomové se ohlížejí daleko dozadu a to, co tam vidí, nám sdělují v přítomném čase. Jenže právě v naší uplynulé dvanáctiměsíční minulosti se odehrála jedna atypická událost.
Podívejte se na leden 2008. Za jediný měsíc se zvedla cenová hladina o tři procenta, více, než za celý rok 2007 dohromady (2,8 %). Ten měsíc se totiž kumulovalo několik faktorů: zvýšení 5procentní sazby DPH na 8 procent (zejména v cenách potravin, dopravy, veřejného stravování), zavedení poplatků ve zdravotnictví a zvýšení regulovaného nájemného. Byl to vyjímečně vysoký „schod“. Ale už další schůdky na vývoji cenové hladiny byly normální: únor 0,3 % a březen dokonce pokles cenové hladiny -0,1 %.
Jenže při zpětném ohlédnutí tento vysoký schod je nepřehlédnutelný. Uzel na konci provázku leží proklatě nízko. A jak postupujeme měsíc za měsícem krajinou malých schůdků a nízké inflace v roce 2008, nešťastný uzel za námi se stále plouží v oblasti roku 2007 před Velkým schodem a jen pomaloučku stoupá po tehdejších nízkých schůdcích. Jaké je přitom „převýšení“ aktuálního schodu nad dvanáctým schodem vzadu? To ukazuje druhá tabulka s údaji o porovnání cenové hladiny v daném měsíci se stejným měsícem předchozího roku:
měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.
2007: 1,3 1,5 1,9 2,5 2,4 2,5 2,3 2,4 2,8 4,0 5,0 5,4
2008: 7,5 7,5 7,1 6,8 6,8 6,7 6,9 6,5 6,6 6,0
Údaj za leden 2008 je pochopitelně vysoký (7,5 %). Je v něm inflace za celý minulý rok plus onen velký skok v lednu. Ale údaj za únor 2008 je stejně vysoký (7,5 %). Proč? Je v něm stále ten velký lednový schod. A bude i v údajích za další měsíce, až do února 2009, kdy „Velký Lednový Cenový Skok“ z ukazatele konečně vypadne.
Teď je listopad, máme údaj za říjen (6,0 %) a ten nám stále „zobrazuje“ onu událost v minulosti – administrativní změnu daňové sazby a administrativní změnu regulovaného nájemného. To vše v jinak nízkoinflační ekonomice. Vždyť za posledních devět měsíců se cenová hladina zvedla jen o 1,5 %.
Skutečnost je taková, že naše ekonomika se nachází (spolu s evropskou a světovou ekonomikou) v období velmi nízké inflace a že na místě jsou obavy z případné deflace (poklesu cen). Autor citovaný na začátku statě píše:
"Inflace se stává mrtvým tématem – alespoň na nějaký čas. … V pozadí je pak dokonce cítit obavy z toho, že by vyspělé země mohly v příštím roce flirtovat s deflací."
Až vám bude zase nějaký ekonom v televizi vysvětlovat, že inflace je stále vysoká a že klesne snad až na jaře, vězte, že mluví stále o onom skoro zapomenutém cenovém skoku z letošního ledna, a ne o současném stavu ekonomiky.
Příště: Fantom poptávky po penězích