Stejné argumenty uváděl i při jiných příležitostech, naposledy v Otázkách Václava Moravce 20.2.2011. V posluchárně VŠE jste vyslechli mezi jiným (podtržené zdůraznil řečník hlasem):
„ … stále přibývá těch, kteří na to mají nárok, a stále ubývá těch, kteří do toho systému musí platit; z té vany voda prostě rychleji vytéká než tam přitéká. A z dlouhodobého hlediska se ty nůžky dramaticky otvírají a není úniku ….“
„… já jsem v tuhle chvíli schopen vám říci jedinou věc, že z toho průběžného systému budete mít neskonale míň ve vztahu k průměrné mzdě, než mají dnešní důchodci – dneska se to pohybuje tak kolem čtyřiceti procent – tak prosím pěkně na to zapomeňte, nemáte šanci, to mít nebudete ….“
„… důchody jsou neudržitelné na čtyřiceti procentech průměrné mzdy – bude to neskonale méně, a pokud se s tím nechcete smířit, nechcete živořit, až půjdete do důchodu, tak si celý svůj život část své aktuální spotřeby musíte odkládat na svůj důchod ….. … když to nebudete dělat, pak nebudete mít čtyřicet procent, ale třeba jen patnáct procent té průměrné mzdy…“
„Princip penzijní reformy – je informace vám: … vaše důchody z průběžného státem garantovaného systému budou menší. To je … klíčová věta penzijní reformy.“
*
To jsou vážné, zásadní argumenty. Přesvědčily už mnoho lidí a možná i některé z vás.
Jenže – co když to není pravda?
Nezbývá, než provést logickou kontrolu na jednoduchém číselném příkladu.
Příklad. Uvažujme čistě průběžný systém důchodového zabezpečení.
Dejme tomu, v rámci příkladu, že dnes pět aktivních pracovníků „živí“ jednoho důchodce (poměr 5 : 1), zatímco až vy, studenti a studentky, půjdete do důchodu, bude jeden aktivní pracovník živit jednoho důchodce (poměr 1 : 1). To je schválně extrémně zvolený poměr.
Co myslíte, uživil by vás v důchodu jeden pracovník? Je to vůbec možné? – To záleží na produktivitě práce kolem r. 2050.
Pro dnešní úroveň produktivity práce zvolme hodnotu 100, což si můžeme představit jako 100 fyzických jednotek produkce na 1 pracovně aktivního obyvatele. V těchto jednotkách vyjádříme i mzdu a penzi.
Dnes pět aktivních pracovníků přispívá jednomu důchodci každý 7,4 jednotkami produkce, takže penze činí 37 jednotek (40 % průměrné mzdy).
Produktivita práce se však díky technickému pokroku zvyšuje o 3 až 4 procenta ročně. Vezměme nižší odhad, 3 % ročně. To znamená, že za 41 let, v r. 2050, by mohla produktivita dosahovat 336 fyzických jednotek produkce na jednoho aktivního pracovníka (100 x 1,0341).
Jeden aktivní pracovník bude přispívat jednomu důchodci; dejme tomu, že mu přispěje 96 jednotek (penze), zatímco jemu samotnému zbyde 240 jednotek (mzda).
Konec příkladu.
*
Co to znamená? Že se budete mít docela dobře. Dnešní důchodce má 37 jednotek. Vy, jako budoucí důchodce/důchodkyně můžete mít penzi 96 jednotek produkce. To je „neskonale více“.
A všimněte si, že v tomto příkladu je penze stále na úrovni 40 % mzdy, jak dnes, tak za jedenačtyřicet let.
*
Takže, studenti, teď je to na vás, jaký závěr si uděláte. Jak si odpovíte na otázky, třeba:
– Co z uvedených výroků ministra je pravda?
– Proč nás tak vehementně a důrazně přesvědčoval?
– Budou mít penzijní fondy nízké nebo vysoké náklady?
– Budou fondy proplácet tučné faktury spřáteleným firmám?
– Budou si manažeři fondů vyplácet milionové odměny?
– Budou na to vše čerpat z peněz, které si klienti ukládají na penzi?
– Kolik pak zbyde na výplatu penzí?
– Víc než v průběžném systému nebo méně?
– Jaká je nejlepší strategie přípravy na penzi?
– Co třeba: ignorovat penzijní fondy?
* * *