Češi jsou přesvědčeni, že stát má peníze na rozdávání. Když si lidé nejsou schopni vydělat dost peněz na živobytí – jsou tu peníze státu, ten by mohl přispět. Když podnikatelé nedokážou podnikat se ziskem, jsou tu peníze státu, mohl by přispět – na mléko, na rozvoj cestovního ruchu, na soukromé školy, na soukromé elektrárny ze slunečních panelů. Nebo jsou tu projekty, které může zaplatit stát, a podnikatelé na tom vydělají pohádkové zisky, třeba mezinárodní zasedání, obří výstava, mistrovství, olympiáda. Stát může přispět, nebo může prostě zaplatit miliardové dluhy, které po akci zbydou. Mají Češi něco proti takovému rozhazování? Vůbec nic. Nás to přece nebude nic stát, jsou to státní peníze, ne naše. A olympijské hry jsou přece krásná myšlenka, krásná věc, prospěje to propagaci naší země, tak tedy jsme pro.
Čeští daňový poplatníci by v této otázce potřebovali důkladnou osvětu. Tento blog je pro osvětu příliš omezen, ale snad aspoň trochu přispěje následujícími příklady.
Až vám někdo bude říkat, že olympiáda by v Praze měla být, zeptejte se ho, zda je pro něj přijatelné zaplatit daně zvýšené o 10 %, a aby také všechny fyzické osoby v ČR platily v olympijském roce daně zvýšené o 10 %.
Daně z příjmů fyzických osob přispějí do státního rozpočtu ročně přes 100 miliard Kč. Pokud bychom chtěli vybrat od fyzických osob 10 miliard na nějaký projekt, třeba olympijské hry, znamenalo by to zvýšení této daně o 10 %. I kdybychom těch deset miliard vzali kdekoli jinde, v ekonomice prostě budou chybět, úplně stejně, jako kdyby nám byly sebrány na daních.
Stát prý chce podpořit filmaře (tzn. jejich soukromé zisky) stovkami milionů korun. Odkud? Z našich kapes. Pět milionů výdělečně činných fyzických osob se na filmaře složí, každý přispěje v rámci svých daní částkou dejme tomu 500 Kč ročně.
Co kdyby v referendu (na internetu) byla položena otázka: chcete, aby z vašich daní bylo 500 korun použito na podporu filmařů, nebo aby vám byly daně sníženy o tuto částku? A co kdyby v referendu zvítězila odpověď, že obyvatelstvo chce raději snížit daně? Neměly by parlament a vláda respektovat názor daňových poplatníků?
A takhle bychom mohli brát jeden účel po druhém. Nakonec by zbyly jen výdaje, které jsou lidé obecně ochotni svými daněmi financovat.
Není to příliš odvážné?
Neměli bychom raději zůstat u dnešního systému, kdy parlament nejprve stanoví poplatníkům sazby daně, pak jsou poplatníci povinni peníze odevzdat, aniž vědí, na co mají být použity? Když jsou peníze vybrány do státní pokladny, už se daňových poplatníků nikdo na jejich názor neptá. Teď se peníze dostávají do rukou ministrů a poslanců. Ministři navrhují a požadují, poslanci pozměňují a schvalují. Porcují získanou hromadu peněz. Každý má nápady, jak je utratit. Jde o to urvat z hromady co nejvíc. Je třeba sehnat spojence, co by se navzájem podpořili při hlasování. Vzájemně si vyhovět, něco za něco. Daňoví poplatníci se dozvědí až z novin, že „vláda chce financovat to a to za tolik a tolik miliard“ a „parlament chce vyčlenit tak a tak velké prostředky na ten a ten účel“.
Kdo je pro, abychom zůstali u tohoto osvědčeného systému? Hlasujeme – teď!
* * *